Stručná historie továrny
Klingerové byli rodinou domácích tkalců z Dolních Křečan u Rumburka. Již Johann Georg Klinger (1708 – 1764) provozoval malou manufakturu. Jeho syn Johann Anton Klinger (1777 – 1855) byl textilním podnikatelem, který svou působnost přenesl do Dětřichova u Frýdlantu. Zde si vzal za ženu Marii Theresii Neumannovou, dceru domácího tkalce Franze Ignaze Neumanna. Dne 8. 6. 1814 se jim narodil syn Ignaz.
Ignaz se zpočátku učil u svého otce tkalcem plátna. Od roku 1835 řídil pobočku Neustädtler Weberfaktorei textilního podnikatele Blumricha ve Frýdlantu. Působil jako faktor, jenž měl na starosti podchycovat domácí tkalcovskou výrobu a odebírat utkané látky.
Po smrti továrníka Blumricha byla pobočka rozpuštěna. Klinger využil příležitosti a s finanční podporou jednoho obchodníka s přízí založil roku 1839 vlastní firmu a přestěhoval se do Nového Města.
V roce 1842 se Ignaz Klinger oženil s Antonií, dcerou novoměstského pekařského mistra Johanna Effenbergera. Postupně se jim narodilo 8 dětí (5 dcer a 3 syni).
- Antonia 7. 1. 1843
- Oskar 11. 10. 1844
- Gabriele 26. 11. 1845
- Wilhelmine 24. 5. 1847
- Edmund 8. 2. 1850
- Ottomar 24. 12. 1853
- Clodilde 8. 10. 1854
- Hedwig 6. 3. 1861
- 1839
Ignaz Klinger založil textilní firmu. Zpočátku shromažďoval ručně tkané vlněné látky vyrobené místními tkalci, které zasílal k úpravě do firem v Lörrachu a Geře a poté je prodával do továren v Čechách a do vídeňské tiskárny vlny.
- 1844
firma Ignaz Klinger zaměstnávala 700 domácích tkalců. Kupuje dům čp. 306
- 1849
firma Ignaz Klinger pronajímá dům čp. 307, kde zavádí
- 1850
firma Ignaz Klinger zaměstnávala 1500 domácích tkalců. Kupuje tzv. Starou továrnu ve Frýdlantské ulici.
- 1868
firma Ignaz Klinger rozšířila továrnu a instalovala 150 mechanických tkalcovských stavů.
- 1872
Ignaz Klinger umírá. Vedení firmy přebírají synové Edmund a Oskar.
- 1879
do vedení firmy vstupuje i třetí syn Ottomar.
Textilní továrna v roce 1874
První budova vyhořela roku 1876. Na jejím místě byla postavena nová, větší, s mechanickými stavy (A). Vlivem tohoto požáru firma založila vlastní hasičský sbor. Roku 1878 byla továrna rozšířena o barevnu a apretovnu (B). Součástí továrny byla vila Oskara Klingera s parkem.
Na Hoflade firma postavila domy pro své úředníky, tzv. Villenviertel (C).
Textilní továrna na počátku 20. století
V 80. a 90. letech byla továrna rozšířena o nové výrobní budovy, které měly neobvykle okrasné fasády se skulpturními prvky. Na přelomu století koupila firma Raazovou tkalcovnu a Dolní mlýn a celé místo přestavěla (A). Na dvou místech v továrně byly postaveny schodišťové věže, v jejichž horní části byl vodojem (B1, B2). Park kolem přestavěné vily Oskara Klingera (C) byl rozšířen a byly v něm postaveny vily Ottomara Klingera (D) a Willyho Klingera(E). Na okraji okrasného parku stála budova s parkurovou plochou, dnes nazývaná jízdárna (F).
Firma ekonomicky podporovala rozvoj Nového Města. Kromě výstavby dělnických domů se podílela na stavbě městských lázní, knihovny, chudobince a podporovala různé spolky. Díky jejímu vlivu byla k městu přivedena železniční trať (1902).
Firma Ignaz Klinger koupila roku 1881 dvě továrny v Mladé Boleslavi a během sedmi let je kompletně přestavěla na přádelny česané příze, v nichž pracovalo 1300 zaměstnanců.
Stejně jako v Novém Městě platila i zde firma svým zaměstnancům příspěvky do nemocenské pokladny, dělníci měli vlastní jídelnu, starobní a úrazový fond a firma pro ně postavila řadové domy (na snímku vpravo dole linie domů na horizontu).
Svoje továrny měla firma rovněž v italských městech Terni a Prato. Mechanická tkalcovna ve městě Prato byla zřízena roku 1888 a měla 1000 stavů.
Obchodní zastoupení měla firma i v Americe.
Pokrokové a sociální aktivity přinesly bratrům povýšení do šlechtického stavu. Bratři Ottomar a Oskar a jejich rodiny směli od roku 1898 používat rakouský šlechtický titul von Klinger.
Roku 1908 byli oba povýšeni na barony
V parku továrny byly postaveny tři rodinné vily. Oskara (vlevo), Ottomara (uprostřed; v roce 1905 koupil pozemky a zámek v Kosmonosích a odstěhoval se tam) a Willyho (vpravo; vila syna Oskara byla ale po roce 1920 zbourána).
Mezi roky 1920 až 1935 vedl firmu Oskar junior. Během průmyslové krize ve 30. letech minulého století firma ztratila. Oskar prodal firmu společnosti Lanex .
Během 2. světové války byla společnost Klinger – Lanex převzata německou firmou Junkers, která vyráběla motory a letadla.
Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a přičleněna k českému textilnímu podniku Vlněna, poté byla součástí podniku Novana a od roku 1952 Textilana.
Připojením do národního podniku Textilana se továrna v Novém Městě stala druhým hlavním závodem. Tím nastal nový rozkvět zdejší textilní továrny.
Na konci socialismu byl rozvoj Textilany podpořen vznikem akciové společnosti. Plánováno bylo další rozšíření novoměstské továrny.
Sametová revoluce a následující vývoj (privatizace státních podniků) přinesly oproti očekávání úpadek společnosti. Důvodem byla údajně platební neschopnost bývalých socialistických zemí.
Navzdory všem snahám byla výroba v továrně ukončena roku 2003 a výrobní areál s technologií, spolu s mazutovou výtopnou a čistírnou odpadních, včetně ochranné známky šel do dražby.
Na základě vypracovaného posudku činila administrativní cena novoměstské továrny 162,4 mil. Kč a věcná časová hodnota byla 412,4 mil. Kč.
Dražba se konala v Liberci 7. dubna 2003. Tržní odhad byl 51 mil. Kč a nejnižší podání bylo stanoveno na 42 mil. Kč.
Nový vlastník továrny obnovil výrobu na konci roku 2003. Výroba však netrvala ani jeden rok a od srpna 2004 byl areál opět nevyužitý.
Projekt brownfields nebyl nikdy realizován. Jen krátkodobě využívala jednu halu firma CIS Systems. Opuštěné, nevytápěné a neudržované objekty postupně podléhaly zkáze.
Kromě zdejšího podnebí přispěli ke zkáze objektů rabující lidé, kteří vytrhávali elektrická vedení, železné konstrukce a odnášeli dřevo na topení. A to i přesto, že tovární areál měl být hlídán.
Demolice
Co město ztratilo?
Možnost vlastnit stavební pozemky
Budovy s historickým významem. Tovární architektura 19. století je dnes ceněná. Patrové tovární budovy s dekorativními prvky, věžové vodojemy, historický dřevěný kuželník, noblesní ředitelská budova. Továrna byla pojatá jako malé město s průmyslovou částí a odpočinkovou zónou (parkem).
Vilu v zámeckém stylu od renomovaného architekta. Možnost zřízení muzea zakladatele textilní továrny a jeho rodiny. I přes přestavbu na závodní jídelnu byly v interiéru zachovány hodnotné plastiky, litinové zábradlí, keramická dlažba aj.
Ve vhodně vybraných budovách byla možnost založení interaktivního textilního muzea (např. ředitelská budova), vybudování malometrážních bytů (obdobně jako v Hejnicích), pronájem objektů zájemcům.
Velký industriální park s vodními nádržemi a okrasnými stromy a keři. Ve zdejším regionu a na Liberecku se jedná o jediný velký industriální park. Po úpravách a zpřístupnění by park mohl sloužit jako rekreační městská zóna.
